Nejčastějšími „viníky“ těchto alergií jsou domácí psi a kočky, ale zdrojem alergenů mohou být i jiná zvířata – morčata, křečci a jiní hlodavci, koně, ptáci…

Většina lidí si myslí, že alergeny jsou obsaženy pouze v srsti zvířat a že zvířata s krátkou srstí nebo bez srsti a nelínající nejsou nebezpečná. Dokonce se mluví o „protialergických plemenech psů“ nebo o „psech pro alergiky“. Bohužel není to pravda, taková zvířata neexistují.

Zvířecí alergeny jsou nejen v srsti a v peří zvířat, ale i v jejich slinách, moči, v kožním mazu a jejich výměšcích. U zvířete v bytě se vypařují do ovzduší a „zamořují“ prostředí celého bytu. Tyto alergeny potom dýcháme, usazují se nám na kůži, na sliznicích nosu a očí a u alergiků vyvolávají alergické projevy – rýmu, kýchání, otoky očí, astmatický záchvat, kopřivku…

Děti mohou přijít do styku se zvířecím alergenem i ve škole (z oblečení spolužáků), na návštěvě a mohou získat alergii na zvířata, i když doma žádné zvíře nemají.

Nejdůležitější je omezit kontakt se zvířetem, které způsobuje alergii.

Nejjednodušší je odstranit zvíře z bytu. (Pozor! – i potom zůstávají alergeny v ovzduší bytu ještě několik týdnů). Pokud to není možné je nutné alespoň:

• nepouštět zvíře do ložnice pacienta
• zvíře pravidelně mýt a snížit tak množství alergenu
• pořídit domů čističku vzduchu. Jen tak se dá alergen z ovzduší bytu vyčistit. Jakkoliv zvýšené uklízecí úsilí nepomáhá!